Svíčkař:
Protože suroviny k výrobě svíček byly ve středověku poměrně drahé, mohl si svícení s nimi dovolit spíše jen zámožnější člověk. V širších lidových vrstvách bylo mnohem obvyklejší svítit loučemi, k jejichž výrobě lze použít v té době mnohem dostupnější materiály (dřevo, pryskyřice …).

Obvyklé bylo používání svíček při církevních obřadech, v kostelech.

Svíce, běžněji používané ke svícení bývaly většinou vyrobeny z loje, neboť lůj byl přece jen podstatně levnější než včelí vosk, jež sloužil i jako platidlo a byl navíc využíván mnoha jinými řemesly. Z něj se svíčky vyráběly jen pro velmi významné příležitosti, například šlechtic jimi pak také mohl dokazovat své bohatství. Vosk měl proti loji tu výhodu, že při spalování nesmrděl, na druhou stranu bylo nevýhodné spotřebovat jej na "pouhé" posvícení, které je při tom možno obstarat daleko levnějšími způsoby.

Svíčky v té době vyráběné nepřipomínaly ani zdaleka ty dnešní z včelího vosku, které jsou zhotovovány vlastně zavinutím okolo knotu. Tehdejší výrobní postup byl zcela odlišný, zakládal se na postupném namáčení knotu do roztaveného vosku. Z toho je jasné, že se tehdejší tvar od toho dnešního mírně lišil. Rekonstrukci tohoto postupu můžete zhlédnout na některé z našich akcí.


Zpět na řemesla

Zpět na hlavní stranu