Platnéř:
Platnéřství je řemeslo zabývající se výrobou plátů z tepaného železa, jejich tvarováním a spojováním do částí zbroje chránící paže, ramena, prsa a nohy válečníků.

Vzniklo v průběhu 13. století rozdělením kovářství na specializované kovozpracující obory, jako například mečířství, nožířství, helméřství, štítařství, zámečnictví a kotlářství.

V předcházejících stoletích vyráběl platnéřské výrobky vesnický kovář, zároveň se zbraněmi, zemědělským nářadím a všemi ostatními předměty denní potřeby z kovu.

Postupem času se práce kovářů z hradišť zaměřuje hlavně na výrobu zbraní a zbroje a vzniká první oddělené kovářské odvětví - zbrojířství.

V nejstarších dobách nebyl sortiment platnéřských výrobků příliš široký, nejčastější součástky zbroje vyrobené z tepaného železa byly pouze přilby, kování a puklice na štít.

Ochrana těla byla řešena koženou zbrojí nebo drátěnou brní.

Postupem času přibývá na těle válečníka plátových součástí - kryty ramen, loktů, kolen, hrudní pancíř, rukavice a vývoj končí u celoplátové turnajové zbroje 17.století, anatomicky tvarované, vybavené množstvím vlysů, pantů a zástrček a pokrývající téměř celý povrch těla.

Výchozím materiálem pro výrobu plátů je měkká ocel s nízkým obsahem uhlíku, dostatečně tvárná pro zpracování za tepla i za studena.Vytavené železo dodané hutníkem ve formě bochánků nebo hřiven se vykovalo do potřebného tvaru, vytepalo, začistilo a snýtovalo.

Vybavení platnéřské dílny obsahovalo hlavně kovadlinu s kulatým a hranatým hrotem a otvorem pro upevnění zápustek, pevně usazenou na dřevěném špalku staženém železnými obručemi, kladiva různých tvarů a velikostí s plochým či kulatým nosem, kleště s různým tvarem čelistí pro přidržování či ohýbání materiálu, pilníky, sekáče, průbojníky, zápustky, utínky, nýtovací hlavice a dřevěné palice a formy.


Zpět na řemesla

Zpět na hlavní stranu