Kovolitec:
Kovolitectví se běžně vyskytovalo již v době bronzové. S rozvíjející se technologií zpracování železných rud byl bronz postupně nahrazen výrobky železnými, které se pro použití v náročných podmínkách zemědělství a dalších oborů hodily jako pracovní nástroje mnohem lépe. Na významu začalo kovolitectví opět nabývat společně s rozvojem dalších řemesel v době osidlování našeho území Slovany, od 7.století pak můžeme díky nálezu kovolitecké dílny na hradišti v Mikulčicích považovat toto řemeslo prokazatelně za samostatnou činnost, která vyžadovala speciální dovednosti a znalosti.

Jednu z technologií tehdejšího odlévání se pokouší zrekonstruovat i naše sdružení, a to tzv. "metodu ztraceného vosku". V ní je základem vymodelování potřebného předmětu ze včelího vosku. Ten se poté zapracuje vrstvou hlíny tak, aby se v ní dobře otiskl a po vypálení formy vytekl a vypařil se - proto tedy název metoda ztraceného vosku. Do výsledného otisku se nalije roztavený kov a po vychladnutí je možné formu rozbít a kovový předmět vyjmout, případně dále opracovávat. Je totiž zapotřebí odstranit přebytečné kusy kovu z nálitku a výrobek dále vylepšovat např. rytím, tepáním, prorážením či broušením. S tím ostatně souvisí i další šperkařské techniky - vrubořez, nielo, granulace, filigrán, plátování atd. Tyto metody však zasluhují samostatnou pozornost a nelze je zařazovat přímo do kovoliteckého umění, i když je možné, že je leckde vykonával jediný řemeslník.

Jako materiál pro výrobu litím lze použít snadno tavitelné kovy cín a olovo, náročnější měď, stříbro a zlato, ale především slitinu mědi a cínu - bronz - který byl jednoznačně nejčastěji zastoupen i v archeologických nálezech. Bronz se ve značné míře používal pro výrobu předmětů denní potřeby (části oděvů, opasků či koňských postrojů, ostruhy, šídla, toaletní potřeby), ale i na šperky (spony, jehlice, záušnice, prsteny, náboženské předměty). Široká škála výrobků svědčí o rostoucí produkci i talentu některých slovanských mistrů, ti nejlepší z nich patrně sloužili výhradně svým vládcům. Další dva způsoby použití bronzové slitiny přetrvaly až do novověku a daly výchozímu materiálu pro výrobu charakteristické názvy - dělovina a zvonovina.

Bližší pohled na odlévání můžete získat při návštěvě naší kovolitecké dílny, kde za pomoci jednoduché výhně, replik dobového vybavení a ručně vyrobených forem zhotovujeme kovové předměty výhradně použitím historických technologií s ukázkou všech mezistupňů zpracování včetně finálních odlitků.


Zpět na řemesla

Zpět na hlavní stranu